Nový den přinesl naši první ranní modlitbu, naši dobrovolníci si vzali na starost zpěv (původně se hlásili do sboru a fakt jim to šlo). Tak jsme měli kytarový doprovod s příčnou flétnou, moc pěkný. Každé národnosti jsme rozdělili nějakou část žaslmu, čtení nebo přímluv, tak se každý mohl zapojit. Kromě toho samozřejmě měl každý ve své brožurce celou modlitbu ve svém jazyce. Udělalo mi vážně radost, že přišlo ještě asi 6 Čechů, takže od dalšího dne jsem s nimi mohla počítat a mezi jazyky jsme zařadili i češtinu :)

Po ranní modlitbě následovaly diskusní skupinky a už tady se objevily první mezery našeho nedokonalého procesu vítání účastníků, kdy jsme jim měli každému přidělit skupinku. Ačkoli jsme byli přesvědčeni, že jsme ji všem oznámili, objevili se i tací, kteří nevěděli, kam patří. Přidali se tedy k první skupinkce, kterou viděli. Přesto, že jsme byli takto namixovaní, skupinky probíhaly pěkně. Popovídali jsme si a mě při tom zvonil telefon pouze dvakrát, takže pohoda.

Po skupinkách jsme po sobě trochu uklidili a vyslali jsme účastníky na odpolední program do města. Já jsem si šla odpočinout domů, klíče jsem nechala klukům dobrovolníkům, kteří slíbili, že večer přijdou dřív, aby odemkli a já mohla zůstat na modlitbě. Jen jsem ale vyšla ze školy, už mi volali, že pokud máme místo, přišly by k nám ještě dvě Polky a asi 20 Chorvatů. No místo jsme měli, tak jsem to přijala, jediný zádrhel byl v tom, že si Polky chtěly dát věci do školy ještě odpoledne. Tak jsem se vrátila pro klíče a ve dvě jsem je ubytovala.

Večer jsem se přesunula do Letňan, kde byla večerní modlitba. Pozdravila jsem své ubytované Němky, předala zpět klíče klukům a šla si sednout mezi ostatní na modlitbu. Náhodou jsem narazila na další dobrovolnici, tak jsme modlitbu strávili spolu. Ale ty davy, co se pak hrnuly ven byly ohromné a to jsme nešly hned po modlitbě. Jednou se dav ve směru na metro zastavil, tak jsme odhadovaly, že metro nestíhá, nebo se stojí na semaforech. Ale ukázalo se, že metro jede na plné obrátky a jak nastoupí celý vlak, odjíždí a v zápětí je přistaven další prázdný. Fakt respekt!

Večer jsme s animátorama vymýšleli, co budeme dělat na silvestra. Protože ale nikdo s ničím převratným nepřišel, spíš jsme je tedy informovali, že si každý národ má připravit nějaké představení pro ostatní, abychom se pobavili a zároveň ukázali něco z naší kultury. Chorvaté přijeli asi v půl dvanácté. Byla jich pěkná kopa, asi 17. Takže tu dobu, co se vybalovali, sprchovali a já nevim co ještě, jsem přepisovala uplně nové skupinky na diskuse. Ještě jsem je upravila tak, aby byly buď polsko-rusky mluvící, nebo anglicky mluvící. Dost mě překvapilo, kolik neanglicky mluvících lidí přijelo např. z Běloruska, Itálie, Španělska a Polska nemluvil anglicky skoro nikdo; naopak z Litvy a Chorvatska všichni a moc dobře.

Do spacáku jsme se dostali asi ve dvě hodiny, takže dobrou krátkou noc.