Tak už je to tady, v televizi se mluví o Taize v každých druhých zprávách a několika měsíční práce řady dobrovolníků už začíná sloužit i prvním účastníkům setkání. Mluvím samozřejmě o Evropském sektání mladých v Praze (2014). O víkendu už do Prahy přijelo prvních pár tisíc účastníků, kteří se dobrovolně přihlásili s pomocí.

Některé nepřekvapí, že jsem byla mezi nimi. Mou prací spolu s dalšími 7 lidmi je starat se o 80 lidí, kteří budou spát v jednom gymnáziu a připravit pro ně také raní program.

Jak sem řekla, nedělám to sama. Ráno jsem jela vyzvednout snídaně pro účastníky na celý týden a už tam jsem potkala první skupinku Ukrajinců, kteří mi vzali tašku s papíry, informacemi a cedulemi označenou kódem mé školy. Nejdřív jsem si samozřejmě myslela, kde se stala chyba, ale potom jsem zjistila, že vlastně patříme k sobě. Ve tři se k nám přidali další dva Poláci a se dvěma Češkama jsme poprvé nakoukli do naší školy, která nám teď bude na týden útočištěm.

Příprav byla spousta, ale v tolika lidech nám to šlo od ruky. Nalepili jsme značky, vyzdobili jsme modlitební místnost a rozdělili si úkoly tak, že já nedělám nic (a všechno) a ostatní to, co chtěli.

Nakonec jsme se tam nějak nad těma úkolama zdrželi a Taizáci dobrovolničtí pak nestíhali večeři. No nevadí, řekla jsem si a s vědomím, že mám doma dvě ryby, jsem došla koupit jeden chleba a doufala jsem v zázrak rozmnožení jídla. Pozvala jsem je k nám a opravdu se nás 7 najedlo bez toho, abychom do toho chleba zakrojili. (Jo, byla tam ještě rybí polévka a dvě malinké pizzy ;) ) Ale byť si polévku i ostatní chody velmi chválili, nebudete se asi ani divit, že stejně nejvíc vděční byli za horký čaj. Celý den totiž jezdili po mrazivé Praze a k pití byla jen studená voda.

Teď už jen napíšu pár cedulek s harmonogramem ve škole a zítra snad bude vše OK pro příjezd všech našich (i jiných) účastníků.